(Nymburk) Jižní Korea. Země, o které se pravidelně z médií dozvídáme především díky horké hranici se svým severním sousedem. Armády obou zemí skutečně patří k těm největším na světě a o nějakou tu zatoulanou raketu nebo potopenou loď nebývá nouze. S jihokorejskou armádou má však přímou spojitost i vznik jednoho z příbuzných sportů nohejbalu. Jokgu je vlastně nohejbalu na první pohled nejblíže. Nejen o tom se mohli přesvědčit návštěvníci posledního mistrovství světa mužů, kam jihokorejská výprava dorazila.

Soudě podle výsledků (4. místo dvojice, 6. místo trojice) si na úplného nováčka nevedla vůbec zle. Nebyly to však samotné výsledky, čím si tato exotická výprava získala srdce všech přítomných fanoušků. Korejci udivovali akrobatickými zákroky a hlavně úžasnou atmosférou, kterou pozitivně nakazili celou halu. Naplno tak poukázali na jeden ze zásadních problémů současného nohejbalu, (ne)umění hráčů vtáhnout diváky do dění. Chtě nechtě, nutno přiznat, že jihokorejská reprezentace zastínila vše ostatní, co se kdy na mezinárodních šampionátech představilo. O tom, jak k tomuto průlomu došlo, jsme hovořili s HONG KI YONGEM.

Jak se vám líbí v České republice? Jste zde poprvé?

Ano náš tým je zde poprvé. Začali jsme trénovat futnet čtyři měsíce před začátkem mistrovství světa. Kontaktovala nás futnetová asociace USA, protože v současné době pobýváme v USA. Ve spolupráci s naší mateřskou zemí jsme vytvořili tým a teď jsme tady.

Kdy jste se vůbec poprvé setkali s nohejbalem, resp. futnetem?

Setkal jsem se s ním asi tak před šesti měsíci. Jel jsem do Koreje a pak jsme ho začali spolu s týmem trénovat.

Jaká je situace ohledně nohejbalu v Jižní Koreji?

Je velice složitá. V současné době nemáme ani míč, ani boty na nohejbal. V naší zemi moc nohejbal nikdo nezná, vládne tam jokgu. Domnívám se, že díky naší účasti na tomto šampionátu popularita nohejbalu v Koreji půjde hodně nahoru. Tento šampionát u nás sleduje spousta lidí.

Kolik lidí myslíte, že v Koreji sledují vaše zápasy?

Řekl bych, že více než dva miliony lidí, díky internetovému vysílání. V Koreji je internet velice populární a hodně lidí používá snad všude smartphony, takže je celkem snadné naladit si zápas.

Máte nějaké zkušenosti z taekwondo? Je to vaše národní bojové umění, tak mě napadlo, zda nějaké prvky nevyužíváte právě při nohejbalu či jokgu?

Hodně hráčů, kteří hrají jokgu, má černý pás právě v taekwondo. Je to určitě vidět i na stylu hry.

Jakou vidíte budoucnost nohejbalu, ať už v Evropě nebo Asii?

Myslím, že tento evropský styl míčové hry zvané nohejbal, pokud chce jít více do světa, musí dle mého názoru změnit spoustu věcí z pravidel. Protože jakýkoliv olympijský síťový sport, jako ping pong, badminton nebo volejbal to tak na svém začátku udělal. Více ho zjednodušit co se týče pravidel. Například větší hrací plochou, míč se více udrží ve hře a budeme vidět více výměn. Bude tak atraktivní i pro lidi z Afriky či Asie.

Všiml jsem si, že vůbec nepoužíváte blok. Co je důvodem?

Blok je velice nebezpečný pro hráče. Viděl jste, co se stalo dnes těm dvěma polským hráčům? Dostali přímý zásah míčem z bezprostřední blízkosti a museli střídat. Spousta lidí zkoušela v Koreji blokovat a pak bylo častým problémem, že kolikrát po tom neviděli na jedno oko.

Dočetli jsme se, že jokgu je údajně armádní sport?

Náš národní tým se skládá z nadějných mladých lidí, kteří studují na univerzitách a žijí v jiných zemích. Nejsou to členové armády. Ale jokgu je skutečně armádní sport, který byl vymyšlen korejskými vzdušnými silami. Dnes spousta lidí z armády tráví čas tím, že hrají jokgu.

Poměrně známý asijský sport příbuzný nohejbalu je také sepaktakraw. Znáte jej?

Mezi jokgu a sepaktakraw je veliký rozdíl. Výška sítě, typ míče, šířka hřiště... Jedná se úplně o něco jiného. Tento sport se ale v Koreji moc nehraje, většina lidí hrají jokgu. Každý rok máme několik set turnajů a evidujeme čtyři milionů členů. Jinak je hodně také u nás populární baseball a basketbal.

Myslíte si, že je nějaká šance rozšířit jokgu do ČR?

Ano reálné to je. Nohejbal je dle mě více podobný jokgu, než sepaktakraw. Takže Češi by neměli mít takový problém se ho naučit. Pak už bude jen otázka času, kdy přijdou první turnaje.

Chápete vaši účast také jako misi? Která má za cíl spojit jokgu a nohejbal do jedné asociace a zvýšit tak šance na prosazování těchto sportů na mezinárodní úrovni?

Myslím, že máme stejné cíle. Oba sporty chtějí na Olympijské hry a společnou prací a úsilím máme větší šanci dostat se do více zemí. A tím zvýšit šanci, že tyto sporty porostou a jednou budeme moci vidět jeden z těchto sportů na Olympiádě. Je třeba probrat spoustu témat, ať už se to týká vybavení, pravidel nebo rozvoje.

Máte nějaké informace o tom, jak to vypadá s jokgu v Severní Koreji?

Bohužel nemáme žádné informaci o situaci v Severní Koreji.

A co říkáte na výsledky na tomto šampionátu? Jste spokojeni?

My si to tu vyloženě jen a jen užíváme. Hrajeme jak jen nejlépe dovedeme a nemáme žádné cíle na umístění. Jsme šťastní z naší herní úrovně. Snažíme se především bavit diváky, aby měli radost ze hry. Myslím, že to se nám daří. Fanoušci jsou tu skvělí. Cítíme se tu jako doma.